❆ vůni cukroví – mlsání i uždibování ❆
❆ bramborovej salát od maminky ❆
❆ lososa místo kapra ❆
❆ křupavý krutonky v polívce ❆
❆ svíčky – barevný a voňavý ❆
❆ knížky a čas na čtení ❆
❆ vánoční motivy – klidně i ty kýčovitý ❆
❆ teplý ponožky na zmrzlý nožky ❆
❆ deku a polštářky všude kolem ❆
❆ péřovou duchnu od babičky ❆
❆ kakao a horký, voňavý čaje ❆
❆ jinovatku na oknech – jinovatku kdekoli ❆
❆ pomeranče ❆
❆ mandarinky ❆
❆ hřebíček a skořici ❆
❆ vánoční filmy – hraný i ty pohádkový – hlavně ty pohádkový ❆
❆ rodinný setkání ❆
❆ dlouhý noci a klidný rána – žádná škola a ideálně ani práce ❆
❆ atmosféru – slovy nejde popsat ❆
❆ dárky – ty upřímný – symbolický – ze srdce od srdce ❆
❆ radost z radosti druhých ❆
❆ nápady – všechen ten čas, atmosféra, pocity = spousta inspirace ❆
❆ opečený jabka – se skořicí a medem ❆
❆ kaše na tisíc způsobů – ty na sladko, který zahřejou, zasytí a zlepší den ❆
❆ muchlací šály, upletený s láskou mojí mamky ❆
❆ teploučký čepiče ❆
❆ rukavice ❆
❆ sníh a zasněžený kopce, stromy, domy – všechno – hlavně, když křupe pod nohama a třpytí se ❆
❆ oheň – miluju krb a praskající dřevo v něm ❆
❆ vůni dřeva – vůni větviček ❆
❆ ptačí budky a ptáčky v nich ❆
❆ chumlací svetry ❆
❆ vytahaný roláky ❆
❆ vánoční hudbu – koledy – texty zahraniční i ty český ❆
❆ tradice ❆
❆ ozdoby, světýlka a betlémy – ty nejobyčejnější, nejjednodušší a nejklasičtější, jaký jsou ❆
❆ Ježíška – ale taky soby, sáně a jejich kouzla ❆
❆ zvonečky ❆
❆ trhy ❆
❆ sněhuláky, iglú, sněhový koule a !rampouchy! – pane bože, jak já miluju rampouchy ❆
❆ sněhový vločky – dodneška je zkoumám a nerozumim tomu, jak může být každá jedinečná ❆
❆ sváteční večeře – u stolu se jako rodina scházíme jen o vánocích – vážím si toho ❆
❆ domácí vánočku – upletenou nebo klidně i tu popletenou ❆

Jelikož jsme si z předvánočního období udělali jedno z nejuspěchanějších vůbec, opomenula jsem všechen ten shon a fronty. Uvařila jsem si mátovej – můj oblíbenej – čaj do plecháčku, zhasla světlo a zapálila svíčky, zabalila nohy do deky, oloupala mandarinku – hned několik – a hlavou nechala poletovat – jako sněhový vločky za oknem – všechno to hezký. Všechno to, co miluju na vánočním čase. Všechno to, co miluju na Vánocích.
Zabruslila jsem i do dětství, kde jsem s kamarády sáňkovala na kopcích, z kterých jsme jezdívali dokonce i po zadku, když nebyly sáňky a domu se vraceli s mokrýma flekama na kombinézách, sněhem v ponožkách a s omrzlýma, červenýma – mrazem políbenýma – kolečkama na tvářích. Vzpomněla jsem si na to, jak jsme stavěli sněhuláky nebo iglú, uvnitř kterých jsme se schovávali před eskymáky a „vařili“ v nich polívky z ledu. Jak jsme cestou ze školy trhali rampouchy a ocucávali je na tajňačku, aby na to mámy nepřišly. Vzpomněla jsem si i na ty cesty do škol nebo tělocviky, kdy nám holkám kluci házeli sněhový koule do kapuce, aby nám sníh máčel vlasy – a taky je bavilo nás zlobit a nás zas po nich křičet. Vzpomněla jsem si, jak mě děda vozil na saních. Jezdil se mnou z toho největšího kopce, i přesto, že jsem měla strach, a pak dole brzdil, div neztratil boty. Nebo jak mě učil bruslit. Vždycky jsem pak fňukala, že mě bolí nožky a že mám prsty celý zmrzlý. Ale milovala jsem to. A děda to jistojistě ví. Vzpomněla jsem si na všechny ty lyžarský pobyty, kterých jsem byla součástí a nebo na to, jak jsme každoročně s rodiči a jejich kamarády cestovali za hromadou sněhu do hor. V těch horách byly koně, nádherný panorámata a vysoký kopce. Občas tam bylo dokonce i tolik sněhu, že jsem zapadala téměř po pas. A byl tam taky pes. Pamatuju, když byl ještě štěně a další rok by nás už všechny klidně porazil, kdyby chtěl. Obsluha nás měla ráda a tak nám dětem nandavala po večeři o kopeček zmrzliny navíc. Vzpomněla jsem taky na to, jak jsem věřila na Ježíška a jak jsme se s tátou před Ježíškem schovávali. Abychom ho nevyplašili a on neuletěl. Vzpomněla jsem taky na Vánoce, kdy jsem rodičům dala víkendovej pobyt a nebo, jak se mamka radovala z lístku na koncert. Vzpomněla jsem na všechny návštěvy u prarodičů a na všechny ty úsměvy, když jsme někdo našli pod stromečkem to, co jsme si nejvíc přáli. Nebo na první Vánoce s Panem Králíkem. Na to, jak jsem mu rozbalovala dárky, protože to sám nedokázal – chudák tomu do teď nerozumí.
A protože je dneska 24.12.2018, tak vám všem – čtenářům i náhodným bludičkám – přeju ty nejkrásnější Vánoce. Ať najdete pod stromečkem, co jste si přáli, ale hlavně ať nezapomínáte, o čem ten vánoční čas doopravdy je. Že není o množství dárků, ale o lásce. O lásce, pokoře, pochopení a úctě. O štěstí, který máme jeden v druhým. O radosti z druhých. O úsměvech, co si vzájemně věnujeme u prostřených stolů. O rodině a přátelých. O klidu a pohodě. O odpočinku. O mandarinkách, pomerančích, cukroví, skořici, hřebíčku a bramborovým salátu. O vánočce, která plete nás a ne my jí. O splněných přáních – ne těch materiálních. Ale o těch, co se plní při pohledu ke hvězdám. O kouzlu. Protože Vánoce kouzelný jsou!
A co ty miluješ na vánocích? Upřímně a nejvíc.
Markéta Koutová
12/24/2018Krásný článek, vnímám Vánoce stejně jako ty 🙂 jen bych vynechala toho lososa místo kapra, kapr je kapr! 😀
Michaela Kofroňová
12/25/2018děkuju 🙂 haha, my máme lososa kvůli tátovi a jeho lenosti vybírat kosti 😀 něco na tom bude, ale je fakt, že kapr je kapr! 😀