❆ vůni cukroví – mlsání i uždibování ❆

❆ bramborovej salát od maminky ❆

❆ lososa místo kapra ❆

❆ křupavý krutonky v polívce ❆

❆ svíčky – barevný a voňavý ❆

❆ knížky a čas na čtení ❆

❆ vánoční motivy – klidně i ty kýčovitý ❆

❆ teplý ponožky na zmrzlý nožky ❆

❆ deku a polštářky všude kolem ❆

❆ péřovou duchnu od babičky ❆

❆ kakao a horký, voňavý čaje ❆

❆ jinovatku na oknech – jinovatku kdekoli ❆

❆ pomeranče ❆ 

❆ mandarinky ❆ 

❆ hřebíček a skořici ❆

❆ vánoční filmy – hraný i ty pohádkový – hlavně ty pohádkový ❆

❆ rodinný setkání ❆

❆ dlouhý noci a klidný rána – žádná škola a ideálně ani práce ❆

❆ atmosféru – slovy nejde popsat ❆

❆ dárky – ty upřímný – symbolický – ze srdce od srdce ❆

❆ radost z radosti druhých ❆

❆ nápady – všechen ten čas, atmosféra, pocity = spousta inspirace ❆

❆ opečený jabka – se skořicí a medem ❆

❆ kaše na tisíc způsobů – ty na sladko, který zahřejou, zasytí a zlepší den ❆

❆ muchlací šály, upletený s láskou mojí mamky ❆

❆ teploučký čepiče ❆

❆ rukavice ❆

❆ sníh a zasněžený kopce, stromy, domy – všechno – hlavně, když křupe pod nohama a třpytí se ❆

❆ oheň – miluju krb a praskající dřevo v něm ❆

❆ vůni dřeva – vůni větviček ❆

❆ ptačí budky a ptáčky v nich ❆

❆ chumlací svetry ❆

❆ vytahaný roláky ❆ 

❆ vánoční hudbu – koledy – texty zahraniční i ty český ❆

❆ tradice ❆

❆ ozdoby, světýlka a betlémy – ty nejobyčejnější, nejjednodušší a nejklasičtější, jaký jsou ❆

❆ Ježíška – ale taky soby, sáně a jejich kouzla ❆

❆ zvonečky ❆

❆ trhy ❆

❆ sněhuláky, iglú, sněhový koule a !rampouchy! – pane bože, jak já miluju rampouchy ❆

❆ sněhový vločky – dodneška je zkoumám a nerozumim tomu, jak může být každá jedinečná ❆

❆ sváteční večeře – u stolu se jako rodina scházíme jen o vánocích – vážím si toho ❆

❆ domácí vánočku – upletenou nebo klidně i tu popletenou ❆

Jelikož jsme si z předvánočního období udělali jedno z nejuspěchanějších vůbec, opomenula jsem všechen ten shon a fronty. Uvařila jsem si mátovej – můj oblíbenej – čaj do plecháčku, zhasla světlo a zapálila svíčky, zabalila nohy do deky, oloupala mandarinku – hned několik – a hlavou nechala poletovat – jako sněhový vločky za oknem – všechno to hezký. Všechno to, co miluju na vánočním čase. Všechno to, co miluju na Vánocích. 

Zabruslila jsem i do dětství, kde jsem s kamarády sáňkovala na kopcích, z kterých jsme jezdívali dokonce i po zadku, když nebyly sáňky a domu se vraceli s mokrýma flekama na kombinézách, sněhem v ponožkách a s omrzlýma, červenýma – mrazem políbenýma – kolečkama na tvářích. Vzpomněla jsem si na to, jak jsme stavěli sněhuláky nebo iglú, uvnitř kterých jsme se schovávali před eskymáky a „vařili“ v nich polívky z ledu. Jak jsme cestou ze školy trhali rampouchy a ocucávali je na tajňačku, aby na to mámy nepřišly. Vzpomněla jsem si i na ty cesty do škol nebo tělocviky, kdy nám holkám kluci házeli sněhový koule do kapuce, aby nám sníh máčel vlasy – a taky je bavilo nás zlobit a nás zas po nich křičet. Vzpomněla jsem si, jak mě děda vozil na saních. Jezdil se mnou z toho největšího kopce, i přesto, že jsem měla strach, a pak dole brzdil, div neztratil boty. Nebo jak mě učil bruslit. Vždycky jsem pak fňukala, že mě bolí nožky a že mám prsty celý zmrzlý. Ale milovala jsem to. A děda to jistojistě ví. Vzpomněla jsem si na všechny ty lyžarský pobyty, kterých jsem byla součástí a nebo na to, jak jsme každoročně s rodiči a jejich kamarády cestovali za hromadou sněhu do hor. V těch horách byly koně, nádherný panorámata a vysoký kopce. Občas tam bylo dokonce i tolik sněhu, že jsem zapadala téměř po pas. A byl tam taky pes. Pamatuju, když byl ještě štěně a další rok by nás už všechny klidně porazil, kdyby chtěl. Obsluha nás měla ráda a tak nám dětem nandavala po večeři o kopeček zmrzliny navíc. Vzpomněla jsem taky na to, jak jsem věřila na Ježíška a jak jsme se s tátou před Ježíškem schovávali. Abychom ho nevyplašili a on neuletěl. Vzpomněla jsem taky na Vánoce, kdy jsem rodičům dala víkendovej pobyt a nebo, jak se mamka radovala z lístku na koncert. Vzpomněla jsem na všechny návštěvy u prarodičů a na všechny ty úsměvy, když jsme někdo našli pod stromečkem to, co jsme si nejvíc přáli. Nebo na první Vánoce s Panem Králíkem. Na to, jak jsem mu rozbalovala dárky, protože to sám nedokázal – chudák tomu do teď nerozumí.

A protože je dneska 24.12.2018, tak vám všem – čtenářům i náhodným bludičkám – přeju ty nejkrásnější Vánoce. Ať najdete pod stromečkem, co jste si přáli, ale hlavně ať nezapomínáte, o čem ten vánoční čas doopravdy je. Že není o množství dárků, ale o lásce. O lásce, pokoře, pochopení a úctě. O štěstí, který máme jeden v druhým. O radosti z druhých. O úsměvech, co si vzájemně věnujeme u prostřených stolů. O rodině a přátelých. O klidu a pohodě. O odpočinku. O mandarinkách, pomerančích, cukroví, skořici, hřebíčku a bramborovým salátu. O vánočce, která  plete nás a ne my jí. O splněných přáních – ne těch materiálních. Ale o těch, co se plní při pohledu ke hvězdám. O kouzlu. Protože Vánoce kouzelný jsou!

A co ty miluješ na vánocích? Upřímně a nejvíc.

Zanech mi svůj komentář :)

Vaše e-mailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *

2 Comments
  • Markéta Koutová
    12/24/2018

    Krásný článek, vnímám Vánoce stejně jako ty 🙂 jen bych vynechala toho lososa místo kapra, kapr je kapr! 😀

  • děkuju 🙂 haha, my máme lososa kvůli tátovi a jeho lenosti vybírat kosti 😀 něco na tom bude, ale je fakt, že kapr je kapr! 😀